Sladká papája

Papája (Carica papaya) – tropické ovoce z Kanárských ostrovů, které voní sluncem

Papája (Carica papaya) patří mezi nejoblíbenější tropické ovoce – je šťavnatá, jemná, přirozeně sladká a zároveň lehká. Na Kanárských ostrovech se papáji výjimečně daří: díky stabilnímu klimatu, slunci a oceánskému vzduchu má plod čas dozrávat a vytvořit plnou chuť i aroma. Pokud hledáte čerstvou papáju, která není „unavená“ z dlouhého skladování, právě papája z Kanárů bývá příjemně výrazná a krásně voňavá.

Papája jako rostlina a původ

Papája pochází z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky, kde ji domorodé kultury využívaly nejen jako potravinu, ale i jako rostlinu s praktickým využitím v domácnosti. Papájovník vypadá trochu jako palma – má přímý „kmen“, nahoře velké listy a plody často visí přímo pod korunou. Právě proto se někdy (hlavně u nezralých plodů) mylně plete s jinými tropickými rostlinami.

Na Kanárských ostrovech se papája pěstuje v teplých polohách s dostatkem slunce, v půdě, která dobře odvádí vodu. Papájovník sice roste rychle, ale pro opravdu kvalitní plody potřebuje vyváženou zálivku, dost světla a šetrný přístup – to se přímo promítá do chuti a konzistence.

Jak papája chutná a kdy je nejlepší

Zralá papája má jemnou, sladkou chuť, často s náznakem melounu nebo tropického parfému. Dužina je měkká, hladká a šťavnatá. Papája se dá jíst v různých stádiích:
Zelená (nezralá) má pevnější strukturu a v kuchyni se dá využít podobně jako zelenina.
Zralá je sladší a nejčastěji se jí jako ovoce – jen tak, do salátu nebo k dezertům.

Proč je papája tak oblíbená: papain a „lehké trávení“

Papája je známá obsahem enzymu papainu (v plodu i listech). V praxi to znamená, že papája je oblíbená u lidí, kteří chtějí lehké ovoce „po jídle“ nebo v období, kdy chtějí odlehčit jídelníček. Papain se tradičně využívá i mimo ovoce – například jako přirozená pomoc při křehčení masa.

Jak papáju jíst (nejjednodušší způsob)

Papáju stačí rozkrojit podélně, lžící vybrat semínka a dužinu pak buď krájet, nebo jíst lžičkou. Zralá papája je nejlepší čerstvá – jemná textura a vůně vyniknou bez složitých úprav.

Semínka papáji: pepřová chuť, ale pozor na dávkování

Semínka papáji jsou jedlá a mají výraznější, lehce pepřovou až pikantní chuť. Po usušení se dají rozemlít a používat jako zajímavá náhražka pepře.

Zároveň je ale důležité přidat i férové upozornění:

Semínka mohou u citlivých lidí dráždit trávicí trakt – zejména při vyšším množství mohou podráždit střevní sliznici (stěnu) a způsobit nepříjemné pocity. Začínejte proto vždy velmi opatrně a v malém množství.

Těhotenství: při vyšší konzumaci se tradičně uvádí riziko vyvolání děložních kontrakcí. Proto těhotným ženám semínka papáji nedoporučujeme. Pokud jste těhotná (nebo se o to snažíte), držte se raději jen samotné dužiny a semínka vynechte.

Semínka se zároveň tradičně zmiňují jako „silná“ složka s přirozeným antimikrobiálním účinkem (často se o nich mluví jako o „přírodním antibiotiku“). Berte to ale jako tradiční/obecné označení – nenahrazuje to léčbu ani doporučení lékaře.

Skladování a zrání (prakticky)

Nezralou papáju nechte dozrát při pokojové teplotě mimo přímé slunce. Jakmile změkne a začne vonět, je připravená k jídlu. Zralou papáju pak můžete dát do lednice, aby se zpomalilo přezrávání – obvykle vydrží cca 3–5 dní podle zralosti v době uložení.

Po rozkrojení papáju uchovejte v uzavřené nádobě v lednici a spotřebujte co nejdříve – nejlépe do 24–48 hodin, aby neztratila aroma.