Guančové: Původní obyvatelé ostrova La Palma

Ostrov La Palma, stejně jako ostatní Kanárské ostrovy, byl před příchodem Španělů obýván původními obyvateli známými jako Guančové. Tito starobylí lidé mají fascinující historii a jejich unikátní kultura je stále předmětem studia. Zde je podrobný pohled na Guanče na La Palmě, jejich způsob života, náboženské zvyky a jejich dědictví.

Původ a příchod Guančů

Guančové pravděpodobně pocházeli z oblasti severní Afriky, konkrétně z berberských kmenů. Lingvistické a archeologické důkazy naznačují, že na Kanárské ostrovy dorazili kolem roku 1000 př. n. l. Podle původní teorie, připluli na jednoduchých lodích a postupně se usídlili na všech hlavních ostrovech souostroví. Nejsou u nich však žádné náznaky mořeplaveckých schopností a to ani mezi jednotlivými ostrovy. Proto se nyní prosadila nová teorie.

Guančové se na Kanárské ostrovy dostali jako otroci Římské Říše. Dle dochovaných ruin na Lanzarote se tato verze zdá velice pravděpodobná. Římané na ostrovy přijely pro vzácný a velmi cenný purpurový pigment získávaný z některých druhů měkkýšů, který se nazývá tyriánská purpura (nebo také císařská purpura).

Pro tuto teorii jsou i písemné doklady. Například Plinius Starší ve svém díle "Naturalis Historia" zmiňuje ostrovy, které se zdají být Kanárskými ostrovy. Nazývá je "Fortunatae Insulae" nebo "Šťastné ostrovy" a popisuje je jako bohaté na přírodní krásy a příjemné klima. Zároveň byly Kanárské ostrovy pravděpodobně  ztotožňovány se zahradami Hesperidek, dcer boha Atlase, které hlídaly zlatá jablka nesmrtelnosti. Zahrady Hesperidek byly považovány za místo na západním okraji světa, což odpovídá geografické poloze Kanárských ostrovů.

Společenská organizace a životní styl

Guančové byli organizováni do malých kmenových společností, které se nazývaly "menceyatos". Každý menceyato byl veden "menceyem", což byl náčelník nebo král. Na La Palmě se používal termín "benahoaritas" pro místní Guanče. Každý menceyato měl svou vlastní hierarchii, zákony a rituály. Jednotlivé skupiny se stýkaly jen velice zřídka, terén ostrova je velmi náročný a přechody vyžadují hodně energie i času. Pro snadnější překonávání hlubokých kaňonů (barranca) používaly dlouhou tyč, která se nazývá "lanza" nebo "astia". Tato technika, známá jako "salto del pastor" nebo "pastýřský skok", byla a stále je tradiční metodou pohybu po nerovném terénu ostrovů. 

Jejich obydlí byla často jeskyně nebo jednoduché kamenné chatrče. Žili jako zemědělci a pastevci, pěstovali obilí, luštěniny i ovoce a chovali kozy.
Z kozy získávali mléko a maso, které byly důležitými součástmi jejich stravy. Byli také zručnými lovci a rybáři. Dle archeologických nálezů docházelo i ke kanibalismu, když bylo období velkého sucha a hladu. 

Kultura a umění

Guančové měli bohatou kulturní tradici, která zahrnovala hudbu, tanec a vyprávění příběhů. Používali jednoduché hudební nástroje, jako jsou bubny a píšťaly. Tance a písně byly často součástí náboženských obřadů a slavností.

Výtvarné umění Guančů zahrnovalo výrobu keramiky, tkaní a řezbářství. Byli známí svou zručností v tvorbě keramických nádob, které zdobili geometrickými vzory. Také vyráběli oděvy z kozí kůže a tkanin z rostlinných vláken. Na ostrovech je možné nalézt celou řadu rytin do skal. Neobvyklé obrazce s nejasným významem jsou velkou záhadou pro mnohé odborníky. Jde o spirály, či labyrinty, které by mohly mís spojitost s mořskými proudy nebo noční oblohou. Ani jedna z možností však neodpovídá znalostem tohoto primitivního národa. Co skutečně obrazce znamenají a mají-li spojitost s téměř identickými v Austrálii, Africe a Jižní Americe, se pravděpodobně nedozvíme. Nabízí se však myšlenka na návštěvníky z jiného světa, kteří přinesli zcela nové znalosti do takto odlehlých končin, ve snaze podpořit rozvoj oněch civilizací.  

Náboženství a pohřební zvyky

Náboženství Guančů bylo polyteistické, uctívali různé bohy a duchy, které spojovali s přírodními jevy. Nejvýznamnějším bohem byl "Achamán" (bohyně nebes), který byl považován za stvořitele světa. Měli také různé rituály a obřady, které zahrnovaly oběti a modlitby.

Pohřební zvyky Guančů byly velmi specifické. Mrtvé tělo bylo balzamováno a mumifikováno, což byl proces, který zahrnoval odstranění vnitřních orgánů a naplnění těla bylinami a solí. Mumie byly pak uloženy do jeskyní nebo skalních hrobek. 

Kontakt s Evropany a kolonizace

První kontakt Guančů s Evropany nastal na konci 14. a počátkem 15. století, kdy se na Kanárské ostrovy začali dostávat španělští a portugalští průzkumníci. Kolonizace Kanárských ostrovů Španěly začala v roce 1402 pod vedením Jean de Béthencourta, francouzského šlechtice ve službách kastilského krále.

Pro Guanče znamenala kolonizace dramatické změny. Byli konfrontováni s moderními zbraněmi, novými nemocemi a otroctvím. V roce 1493 byla La Palma oficiálně připojena ke Španělsku po sérii bojů a dohod s místními náčelníky. Mnoho Guančů bylo zotročeno nebo zabito, a ti, kteří přežili, byli často nuceni přijmout španělskou kulturu a křesťanství.

Posledním známým králem La Palmy byl Tanausú, který vedl houževnatý odpor proti španělské invazi. Po několika bitvách byl Tanausú nakonec zajat podvodem. Odmítl jíst nebo pít a zemřel na lodi, která ho měla přepravit do Španělska. Jeho smrt symbolizovala konec nezávislosti Guančů na La Palmě.

Tanausú je dodnes považován za hrdinu a symbol odporu proti kolonizaci. Jeho příběh je často vyprávěn v místních legendách a písních a připomíná odvahu a odhodlání Guančů v boji za svobodu.

Dědictví Guančů

Navzdory zániku jejich samostatné kultury zanechali Guančové na Kanárských ostrovech trvalý otisk. Jejich geny přežívají v dnešním obyvatelstvu a mnohé jejich tradice a zvyky byly převzaty a adaptovány španělskými osadníky.

Genetické studie ukázaly, že současní obyvatelé Kanárských ostrovů mají významný podíl guančských genů. Tato genetická kontinuita dokazuje, že i přes kolonizaci a kulturní asimilaci přežili potomci Guančů a jejich genetické dědictví je stále přítomné.

Mnoho místních názvů, jako jsou názvy měst, vesnic a přírodních útvarů, má guančský původ. Některá guančská slova se stále používají v místním jazyce, například "gofio" (mouka z opražených obilovin) a "guagua" (autobus).

Gofio je dnes považováno za národní pokrm Kanárských ostrovů a je oblíbené nejen mezi místními obyvateli, ale i turisty. Guagua, což znamená autobus, je běžně používaný termín v místním dialektu a odráží jazykové dědictví Guančů.

Původní obyvatelé La Palmy, Guančové, byli neobyčejným národem s bohatou kulturou a historií. Jejich dědictví je stále patrné v mnoha aspektech kanárského života a kultury. Přestože jejich jazyk a mnoho jejich tradic zmizelo, jejich přítomnost je stále cítit na ostrovech, které nazývali domovem. Navštivte La Palmu a objevte tajemství a krásu, které Guančové zanechali pro budoucí generace.

Vydejte se po stopách Guančů

Pro ty, kteří chtějí hlouběji prozkoumat dědictví Guančů na La Palmě, je zde několik doporučení:

1. Navštivte archeologické lokality: Navštivte místa, jako je Cueva de Belmaco, kde můžete vidět původní jeskynní malby a rytiny.
2. Muzea: Navštivte místní muzea, jako je Museo Arqueológico Benahoarita v Los Llanos de Aridane, kde můžete vidět artefakty a dozvědět se více o životě Guančů.
3. Pěší túry: Vydejte se na pěší túry po horách a údolích La Palmy, kde můžete objevit místa, která byla důležitá pro Guanče a jejich každodenní život.

La Palma je ostrov plný historie a přírodních krás, který nabízí jedinečnou příležitost objevit a pochopit bohaté dědictví jeho původních obyvatel.

Autor článku: Elisabeth Kapitánová