Avokádo a mýty s ním spojené!

Avokádo buď milujete nebo nechápete co na něm druzí vidí. Zelená tvrdá hruška, která je většinou úplně bez chuti a pachu. Čím si získala svou popularitu na příč kontinenty i generacemi? Posvítíme si na tohle ovoce pěkně zblízka! 

Kde se avokádo vzalo?

Avokádo je plodem stromu hruškovce přelahodného (Persea americana) a pochází ze Střední Ameriky, především z oblasti dnešního Mexika, Guatemaly a jižního Mexického zálivu. Pěstovali ho už dávní Mayové a Aztékové před více než 7 000 lety – patří tedy mezi nejstarší domestikované ovoce amerického kontinentu.

Samotné slovo avokádo pochází ze starého aztéckého (nahuatlského) výrazu āhuacatl. Ten původně znamenal „varle“, protože tvar plodu Aztékům tuto část těla velmi připomínal. Španělé slovo převzali jako aguacate a z něj se postupně vyvinuly názvy v dalších jazycích včetně českého „avokádo“.

Tyhle prapodivné zelené plody zaujaly cestovatele již v 16. století a nejstarší záznam je od Martínu Fernándezovi de Enciso kolem roku 1519. 
Necelé století trvalo, než si našlo cestu do španělských sadů a stalo se zajímavostí  v Andaluzii a na Kanárských ostrovech. 

Je to ovoce nebo zelenina?

Avokádo je často milně považováno za zeleninu. Jde však o ovoce, přesněji bobule.
Jde o plod stromu, který vzniká  z květu a uvnitř obsahuje jedno velké semeno. Lidé ho často považují za zeleninu, protože se používá hlavně ve slaných jídlech. Není sladké, má jemnou až oříškovou chuť a přidává se do salátů, pomazánek nebo guacamole. V kuchyni se tedy chová spíše jako zelenina, i když patří mezi ovoce.

Celosvětově existuje více než 500 odrůd avokáda. V praxi se nejvíce pěstuje asi 10–20 hlavních. Nejčastěji se setkáme s odrůdou Hass, Fuerte, Pinkerton a Bacon. Důvod je jasný, dobrá odolnost vůči chorobám, stabilní produkce a poměrně jednotná velikost plodů. Velikost plodů je totiž nejdůležitějším měřítkem pro obchodní řetězce. Malé nebo moc velké kusy se špatně prodávají, proto je třeba mít vše univerzální a dokonalé. Tyto odrůdy se k ideálu dokonalosti umí přiblížit. Nejlepší chameleon je pak právě odrůda Hass. Malá, krabatá avokáda s výraznou oříškovou chutí zaplavila pulty po celém světě. Odolná slupka snáší dobře transport a díky změně barvy se dokážete rychle orientovat v tom co musíte prodat jako první. 

Je avokádo jedovaté?

Avokádo a potažmo celá rostlina obsahuje přírodní toxickou látku persin, který je jdovatý pro některá zvířata.
Nejvíce se nachází v listech, slupce, pecce a také v nezralých plodech, zatímco v samotné zralé dužnině je ho jen velmi malé množství.
Persin je mastná sloučenina, která je přírodní ochranou proti plísním a škůdcům.  U citlivých organismů pdokáže poškodit  srdeční sval a tkáně kolem něj a zároveň dráždí trávicí trakt. Rostlině tato látka pomáhá přežít v tropickém prostředí, kde je velký tlak patogenů a hmyzu.

U lidí se persin obvykle neprojeví, protože ho sníme jen minimální množství a naše tělo ho dokáže rozložit. Potíže by se mohly objevit jen při konzumaci velkého množství listů nebo rozdrcené pecky, což se prakticky neděje. Mírná nevolnost může vzniknout spíše kvůli vysokému obsahu tuků než kvůli samotnému toxinu.

Naopak u některých zvířat je persin výrazně nebezpečný. Nejcitlivější jsou ptáci, králíci, koně, kozy a skot. U nich může vyvolat záněty srdečního svalu, otoky tkání, dýchací potíže a někdy i úhyn. Psi a kočky jsou odolnější, ale při větším množství mohou trpět zvracením a průjmem.

Z toho nám vyplívá, že když nebudete jíst listy a pecku, tak se vám nic nestane a loudícímu pejskovi raději nabídněte mrkev.

Jak poznám zralé avokádo?

Zralé avokádo musí poznat farmář, protože to na něm je celá zodpovědnost. Vy tedy zralost poznat nezvládnete.
Ten pojem, který máte na jazyku je "kvalitní nebo měkké" avokádo. Avokádo, které si můžete dát rovnou na chleba je takové, které je lehce měkké na dotek a po odlomení stopky je svěží a zelené. Pokud při odšpuntování uvidíte náznak hniloby nebo plísně tak rozhodně není vhodné ke konzumaci. 

Deset z deseti producentů doporučuje koupit tvrdé avokádo a nechat ho změknout doma! 

Proč? Plná kontrolu nad časem! Ovoce je mnohdy časovaná bomba a odhadnout kdy už bude špatné je oříšek i pro zkušené oko. Nejlepší je tedy vybírat ovoce v pevném stavu, které nebude uvnitř otlučené a doma si pohlídáte kdy je akorát k jídlu. 

Přesně takové ovoce dostanete tady, na ostrovchuti.cz 

Může se jíst pecka avokáda?

Na internetu se objevují návody, jak začít zprocovávat pecku a že je pro nás prospěšná. 
Pecka avokáda obsahuje hodně polyfenolů a dalších „bioaktivních“ látek, takže se o ní mluví jako o „superfood“. Z toho ale ještě neplyne, že je běžně vhodné ji jíst.

V praxi platí, že pecka avokáda není pro lidi považována za vysoce jedovatou, ale zároveň neexistuje dost kvalitních klinických dat, která by potvrdila bezpečnost její pravidelné konzumace. I organizace z avokádového oboru přímo říká, že přínosy i rizika jsou u pecky u lidí zatím špatně popsané a že pro konzumaci pecky není dost důkazů.

Důvod opatrnosti je i v tom, že pecka (a slupka/listy) obsahují persin, přirozenou obrannou látku avokáda. U lidí se zralá dužnina považuje za bezpečnou, ale u zvířat jsou semena a slupky jasně problematické a persin je jedna z hlavních látek, které se v této souvislosti řeší. Zároveň jsou publikované práce, které u extraktů ze semen popisují toxikologické signály v laboratorních testech, což znovu podporuje to, že „jíst to běžně“ není totéž jako „obsahuje zajímavé látky“.

Prakticky je tu ještě jeden velmi prozaický problém: pecka je tvrdá a vláknitá, takže při pokusech o konzumaci (mletí/prášek) se řeší i riziko podráždění trávení a u některých lidí i mechanické potíže, protože to není běžná potravina určená ke konzumaci.

Takže: „Můžeme jíst pecku?“ – spíš ve smyslu, že vás po jednorázové ochutnávce pravděpodobně hned „neotráví“, ale jako doporučení pro pravidelnou konzumaci to podložené není. 

Jak využít slupku avokáda?

Slupka avokáda se nejí, ale rozhodně není odpad. Obsahuje barviva, třísloviny a aromatické látky, takže má překvapivě hodně praktických využití v domácnosti i na zahradě.

Přírodní barvivo

• Slupky (a i pecky) po povaření uvolňují výrazné narůžovělé až starorůžové barvivo. Do hrnce stačí dát slupky, zalít vodou a asi 30–60 minut vařit. Vzniklý odvar obarví látku, papír nebo přízi. Na bavlně a lnu vznikají teplé pudrové odstíny, na vlně spíš starorůžová. Je to jedno z nejjednodušších přírodních barviv vůbec.

Hnojivo a kompost

• Slupka se rozkládá pomalu, ale je bohatá na minerály a organickou hmotu.
• Zlepšuje strukturu půdy a podporuje mikroorganismy.

Odpuzovač hmyzu

• Vysušené slupky položené v květináči nebo na záhoně lehce odpuzují mravence a některý hmyz. Nejde o silný pesticid, spíš o jemnou přírodní bariéru.

Kosmetika

• Z vnitřní strany slupky zůstává hodně olejů a antioxidantů. Dá se použít jako krátká hydratační maska – jemně přetřít pokožku (třeba ruce) a po pár minutách opláchnout. Pokožku změkčí podobně jako olej.

Odvar pro rostliny

• Silný výluh ze slupek můžeš po vychladnutí použít na zalévání rostlin. Dodá stopové prvky a působí mírně proti plísním na povrchu substrátu.