Lulo, známé také jako naranjilla, pochází z horských oblastí Ekvádoru, kde dozrává v mírném tropickém podnebí And. Díky pomalejšímu zrání ve vyšších nadmořských výškách má velmi intenzivní aroma a chuť, která se jen těžko k něčemu přirovnává — nejčastěji připomíná kombinaci limetky, ananasu a lehké rebarbory. V Latinské Americe patří mezi nejcennější ovoce na přípravu čerstvých šťáv právě pro svou výraznou svěžest.
Plody jsou kulaté, přibližně velikosti menšího pomeranče. Na první pohled zaujme jejich jemně sametová oranžová slupka. Po rozkrojení se objeví zelená až žlutozelená dužnina plná šťávy a drobných jedlých semínek. Konzistence připomíná rajče, ale chuť je výrazně citrusová a osvěžující.
Rostlina lulo patří do stejné čeledi jako rajčata nebo lilek. Roste na keři s velkými sametovými listy, které mohou mít až půl metru, často s fialovým žilkováním. Stonky mohou nést jemné trny a pod listy se objevují bílofialové květy, z nichž postupně dozrávají jednotlivé plody. Přirozeným prostředím jsou vlhké horské oblasti And, kde není extrémní horko, ale stabilní tropické klima.
Lulo je citlivé ovoce a nemá rádo chlad jako běžné ovoce ze supermarketu. Nejlépe se uchovává při teplotě kolem 10–15 °C v suchu a větraném prostoru. V příliš studené lednici ztrácí aroma a může rychle moučnatět. Jakmile změkne, je ideální ke konzumaci; po rozkrojení je vhodné ho uchovat v chladu a sníst během jednoho dne.
Nejčastěji se jí jednoduše lžičkou přímo ze slupky. V Jižní Americe se z něj připravuje tradiční nápoj „jugo de lulo“, velmi osvěžující šťáva, ale skvěle se hodí i do dezertů nebo ovocných omáček. Díky vysokému obsahu vitamínu C, antioxidantů a minerálů působí osvěžujícím dojmem a přirozeně podporuje hydrataci organismu.
Lulo je ideální volbou pro každého, kdo chce ochutnat skutečně odlišné exotické ovoce — svěží, aromatické a autentické, tak jak chutná v Andách svého původu.